Indivíduum versus celok v nacistickom socializme

Autor: Miroslav Nesrsta | 21.7.2013 o 17:30 | (upravené 21.7.2013 o 17:41) Karma článku: 5,05 | Prečítané:  765x

Prednáška o jednom zo základných princípov nemeckého nacionálneho socializmu v dobovom vysvetlení zaujme svojou zhodou s princípmi reálneho socializmu v krajinách bývalého sovietskeho bloku.

Český internetový časopis „Náš směr" prináša 19. júla t.r. zaujímavý článok  [TU ] , prezentujúci inštruktážny text prednášky z r. 1944 pre "morálnu elitu českej mládeže" v protektoráte Böhmen und Mähren, s názvom  „Prospech celku ide pred prospechom jednotlivca".

Pojmy liberalizmus, demokracia a socializmus sú tu vysvetľované  formou prístupnou pre obyčajných ľudí, robotníkov, farmárov, technikov ... , ktorí neprešli výučbou alebo neuprednostňujú akurát štúdium tém z filozofie.

 

Indivíduum versus spoločnosť

Máme před sebou dva pojmy, jednotlivec a pospolitost. Patří tyto dva pojmy vůbec k sobě a jaký je vlastně poměr jednotlivce k pospolitosti? A co je vlastně pospolitost, jejíž význam stále zdůrazňujeme a o níž prohlašujeme, že je základem našeho nazírání na život? A proč je dnes základnou našeho myšlení pospolitost a ne jednotlivec, jako tomu bylo dříve?

 

Čo je to liberalismus

Světový názor, který zdůrazňuje práva jednotlivcova, se nazývá liberalismus nebo také individualismus. Liberalismus je odvozen od latinského slova libertas - svoboda, nezávislost, nevázanost, zatímco druhý výraz je odvozen od slova individuum .... Jmenovaný světový názor, liberalismus, tvrdí, že jednotlivec je to nejdůležitější na světě, žádá pro něho úplnou svobodu. Jednotlivec nemá být ve svém jednání nikým a ničím omezován ... . Zákonodárství liberalismu chránilo jednotlivcova práva vůči celku daleko více, než právo celku vůči jednotlivcovi. ... . Národ podle liberalistického učení nemá jiný význam, než součet jednotlivců. Prospěch jednotlivce má přednost před prospěchem celku. Nejváženější a nejúspěšnější člověk je podle liberalismu ten, kdo nejvíce vydělává. Jakým způsobem však ony peníze vydělal, po tom se liberalismus neptá. ... Platí tedy neomezené heslo, že ten, kdo něco umí, ten že se prosadí. Ano prosadí se, ale právě ti charakterově nejhorší, nejnesvědomitější, bezohlední lidé ... .

 

Čo je to demokracia

Státní formou liberalismu je demokracie. (Řecké slovo, znamená vládu lidu.) Liberalismus nemá nic proti tomu, když se v demokratickém státě objeví 20 politických stran, z nichž každá káže, že jenom ona má pravdu. Tyto politické strany pak v parlamentě (od parlare - mluvit) nezastávají zájmy celku, tj. lidu, nýbrž pouze své dílčí zájmy. ... . Tak jsme znali strany agrární, na ochranu sedláků, strany dělnické, strany katolické, živnostenské, průmyslnické. Je samozřejmé, že prospěch strany živnostenské se často neshodoval s prospěchem strany agrární, a že průmyslníci chtěli něco jiného než dělníci. Každá strana se snažila prosadit svoje požadavky. Nebylo nikoho, kdo by tyto požadavky přizpůsobil požadavkům celku. Na potřeby celku, národa, nebral nikdo ohled. Národu se dařilo špatně, a poněvadž se dařilo špatně celku, dařilo se špatně i jeho příslušníkům, jednotlivcům.

 

Čo je socializmus

Vidíte tedy, kamarádi, že liberalismus přináší pracujícím lidem více nevýhod než výhod. Proto jsme my stoupenci myšlenky pospolitosti a snažíme se ji uplatňovat v životě. Myšlenka pospolitosti, - vyjádřeno latinsky, - socialismu. (Socialismus od latinského socius - druh, kamarád.) Ten neklade důraz na jednotlivce a jeho svobodu, nýbrž na celek, na národ, pospolitost. V socialismu je jednotlivec součástí národního celku a jeho povinností je pracovat především pro národ a pak teprve pro sebe. Tím se dostáváme k nejdůležitější socialistické zásadě: Prospěch celku jde před prospěchem jednotlivce. ... Starají-li se lidé pouze o svůj vlastní prospěch a prospěch celku zanedbávají, pak celek upadá ... Pracují-li však všichni lidé ve prospěch celku a pak ve prospěch svůj vlastní, pak se celku daří dobře, a daří-li se dobře celku, musí se dařit dobře i jeho částem - jednotlivcům. Krátce řečeno - zatímco v době liberalismu se všechno točilo kolem slovíčka „já", je dnes středem událostí slovo „my".

 

Socialismus v praktickém životě

Vezměme si příklad ze současné válečné doby. Sedlák drží 20 krav. Tu přijde na myšlenku, že louky, která je určená pro vydržování krav, by mohl použít k výsevu jiné plodiny, řekněme cukrovky, a že výnos tohoto pozemku by byl větší, než je výnos oněch 20 krav....
Sotva bychom však našli sedláka a nejen sedláka, ale i příslušníka jiných povolání, který by měl natolik porozumění pro prospěch celku, aby se dovedl vzdát určitého výtěžku. K socialistickému myšlení musí být lidé teprve vychováváni. Aby však celek nebyl poškozen, zasáhne silný socialistický stát a nařízením provede všechna opatření, jichž je pro blaho celku zapotřebí. Občané, kteří často, když nařízení přišlo, nemohli pochopit jeho účel, teprve po jeho provedení poznávají, že ono prospívá nejen celku, tj. státu, ale především jim.


Téma sociálne solidárnej spoločnosti v súčasnosti znova nadobúda na atraktivite.
Média rôzneho zamerania dnes stále viac píšu o vývoji súčasnej neo-liberálnej spoločnosti, smerujúcej ku zväčšujúcemu sa nerovnomernému rozdeleniu bohatstva. Znižujúci sa podiel  miezd na vytváranom zisku vedie k úpadku kúpnej sily chudobnej ale i strednej vrstvy a tým k narastajúcej kríze, ktorá sa dnes prejavuje u námezdne pracujúcich zvyšujúcom sa rozsahom ľudí dlhodobo nezamestnaných alebo nedostatočne zarábajúcich v porovnaní s nevyhnutnými nákladmi na živobytie, exekúciami, prechodom medzi vydedencov spoločnosti a bezdomovcov. U podnikateľov a živnostníkov sa táto súčasná kríza prejavuje rastúcim počtom skrachovaných firiem.
Stále viac sa ukazuje, že priebeh súčasnej krízy v našej euroatlantickej spoločnosti nemá charakter len prechodnej vlny, predpovede sú čoraz pesimistickejšie. Jeden pozitívny počin súčasnosti: Švajčiari vraj v referende požadujú limitovať pomer medzi platom top manažérov a minimálnou mzdou zamestnanca v rámci podniku na 12 ku 1.

Natíska sa predstava, čo by v uvedenom inštruktážnom texte musel vymeniť alebo modifikovať lektor okresného výboru strany KSS v časoch „totalitného" Československa, ak by ho potreboval pre vlastné použitie. Možno snáď aj nič, len by sa asi potlačil ten „národný" aspekt. Rozdiel medzi nemeckým nacionálnym socializmom a tým bývalým sovietskym socializmom bol ale zásadný - ten nemecký bo určený len pre nemecký elitný národ, zatiaľ čo ten sovietsky pre spojených proletárov všetkých krajín.

 

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

PLUS

Kupujúci Japonec? Neexistuje, tvrdia stánkari z vianočných trhov

Strávili sme jeden deň so stánkarmi, aby sme zistili ako vidia návštevníkov spoza svojich pultov.

EKONOMIKA

Deti boháčov majú vlastnú sieť, stojí za ňou Slovák

Byť bohatým je nuda, keď vás nikto nevidí.


Už ste čítali?